Jde o dvě budovy s rozdílným vzhledem, uspořádáním i funkcí, které ale jsou vzájemně propojené a v řadě aspektů se doplňují.
Původně šlo o více budov v rámci jednoho bloku. V roce 1905 koupila kongregace dvě budovy na rohu Korunní ulice, kde se usídlilo dívčí gymnázium. Zájem o studium byl enormní, školu však omezoval nedostatek prostoru a nevyhovující parametry. Zhruba od roku 1931 se proto začalo uvažovat o stavbě nového gymnázia, vytvořil se stavební fond a pořádaly se různé akce a sbírky. V roce 1935 byla navíc schválena půjčka na stavbu. V roce 1937 byly dvě zakoupené budovy strženy, vyhloubila se dvě patra pod zem a postavila se nová moderní budova gymnázia. Díky intenzivní, třísměnné práci se výstavba zvládla za jediný rok.
Výsledkem je budova současného Arcibiskupského gymnázia. Jde o funkcionalistickou, na svou dobu velmi moderní stavbu. Dům s vnitřním prostorem téměř 6 000 m2 byl od počátku stavěn tak, aby mohl sloužit vzdělávacím účelům, ohled se bral ale i na křesťanský aspekt celé věci. Součástí budovy je i školní kaple, na vrcholu je hvězdářská kopule vybavená dalekohledem.
Trochu jiný osud má sousední budova, současný Křesťanský domov mládeže u Sv. Ludmily (KDM), jehož přesná adresa je Francouzská 1. Tento secesní dům koupila kongregace v roce 1910 pro potřeby bydlení řádových sester a profesorů gymnázia a též za účelem zřízení penzionátu pro dívky. V roce 1937 prošel objekt rekonstrukcí.
První velký otřes přinesla druhá světová válka a příchod německé armády. Sestry se musely velice uskrovnit, aby během války umořily půjčku na stavbu gymnázia, v penzionátu se namísto profesorů zabydleli důstojníci Wehrmachtu.
Další rána přišla s nástupem komunistů. V květnu 1949, v den, kdy sestra Eliška Pretschnerová odevzdala poslední splátku za gymnázium ve spořitelně, si klíče od budovy převzali komunisté a budovy zestátnili.
Během období socialismu zde sídlilo Gymnázium Wilhelma Piecka. Po návratu k demokracii byly v roce 1991 budovy kongregaci vráceny. Postupně se sem přesouvalo v té době založené Arcibiskupské gymnázium, a v roce 1993 se sem nastěhovalo zcela.
Čtyřicet let socialistického zanedbávání a dalších třicet let, kdy nebylo peněz nazbyt, zanechaly na budovách svůj negativní otisk. Přestože kongregace Školských sester sv. Františka ze svých skromných prostředků do budovy investuje značné sumy (jen za posledních patnáct let šlo o více než 30 milionů korun například do opravy střechy, elektroinstalace či nového topení), řada aspektů nevyhovuje moderním požadavkům. Na zásadní rekonstrukce a úpravy, které by byly naléhavě potřeba, prostředky dlouho chyběly.
Nynější velký projekt rekonstrukce tak přináší naději opět mít skvělé prostory pro vzdělávání a výchovu mladých lidí v křesťanském duchu.
